Rozhovor s tlumočnicí Evou Žáčkovou

04. duben 2017

„Někteří klienti mají tendenci si mě přivlastňovat.“ říká tlumočnice znakového jazyka. Proč při prvním tlumočeném porodu omdlela, jak se vypořádat s takto psychicky náročnou prací, nebo co je třeba udělat proto, abyste se mohli stát tlumočníkem? A jak se vlastně k této práci dostala?

Eva Žáčková, tlumočnice českého znakového jazyka pracující na pobočce Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v Mostě. Rukama jí na kurzech znakového jazyka prošly stovky lidí. Vedoucí pracoviště a tlumočnice českého znakového jazyka. Svaz neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR, z.s. Krajská organizace ústeckého kraje, p.s.

Tlumočení znakového jazyka je náročná profese, mají tlumočníci někdy volno?
Práce je to opravdu náročná, v kraji je tlumočníků velmi málo, avšak samozřejmě volno mají.

Co je na práci nejnáročnější?
Mám v kraji málo kolegů tlumočníků. Dalším problémem je, že někteří klienti mají tendenci si mě přivlastňovat.

Na iDNES byl nedávno rozhovor s tlumočnicí, která popisovala svou práci například při porodu nebo umělém oplodnění. Co vše jste tlumočila Vy?Myslím, že téměř vše. Věnuji se komunitnímu tlumočnictví (lékaři, kulturní akce atd.), dále jsem soudní tlumočnice. Jediné, čemu se vyhýbám, je tlumočení technické problematiky, autoškoly.

Jaký byl Váš nejsilnější zážitek jako tlumočnice?
Asi první porod. Nebylo plánované, že ho budu tlumočit, šlo o mou kamarádku. Přijela jsem na poslední chvíli, navlíkli mi zelený plášť, odznakovala jsem pár slov a v rukou mi přistálo novorozeně. Hned, jak jsem ho předala, jsem omdlela.

Jak jste se dostala ke znakovému jazyku, respektive k práci tlumočnice?
Ke znakovému jazyku jsem se dostala díky své neslyšící kamarádce. K práci tlumočníka jsem se pak dostala skrz komunitu neslyšících, se kterou jsem se scházela. Oslovili mě, zda bych nechtěla pracovat jako tlumočník.

Kolik tlumočníků pracuje v ČR, potažmo v Ústeckém kraji, který máte Vy na starost?
V ČR pracuje cca 80 – 100 tlumočníků, avšak ne všichni se tlumočení věnují. Statut tlumočníka třeba mají, ale profesi nevykonávají. V naší organizaci v ústeckém kraji v současné době působí 5 tlumočníků znakového jazyka.

Na co všechno je potřeba se při tlumočení soustředit?
Tlumočník musí myslet jak v kultuře neslyšících, tak i v kultuře slyšících. Nepoužívá jen znaky a ruce, ale musí vyvážit střet obou kultur tím, že respektuje odlišnosti zvyků a myšlení těchto kultur.

Pořádáte neakreditované kurzy znakového jazyka, na kterých se lidé učí základy znakového jazyka a přibližujete jim komunitu neslyšících. Kolik lidí už Vám na těchto kurzech prošlo rukama?
Stovky lidí.

Věnuje se někdo z nich tlumočení, komunitě neslyšících? Máte nějakou zpětnou vazbu?
Vím jen o dvou lidech, z jedné je tlumočnice, druhá studovala na FF UK Češtinu v komunikaci neslyšících.

K čemu je takový kurz dobrý? Můžou ho lidé uvádět v životopisech, dostat se díky tomu na nějaké pracovní místo mezi neslyšícími?
Kurz je dobrý v tom, že se účastníkům přiblíží kultura sluchově postižených a naučí se základy, jak komunikovat s těmito lidmi. Do životopisu samozřejmě absolvování kurzu zaznamenat mohou, avšak bude záležet, jak zruční budou v užívání znakového jazyka a zda budou ochotní se vzdělávat dál.

S jakými nejčastějšími předsudky vůči neslyšícím se setkáváte?
S tím, že jsou hloupí, neumí číst a psát. Což není pravda, jelikož spoustu neslyšících mají vystudovanou i vysokou školu. Samozřejmě je zapotřebí ke studiu přítomnost tlumočníka.

Pokud by to někoho nadchlo, jak se stát tlumočníkem? Dnes už by to mělo být jednodušší díky nově otevřenému obou na Vyšší odborné škole v Hradci Králové, ale jak to bylo dřív?
Nejlépe navštěvovat kurzy znakového jazyka, kde bude neslyšící lektor. Ano, školu v Hradci mohu doporučit jako start pro nové tlumočníky. My profesně starší tlumočníci jsme tuto možnost neměli, znaky jsme se učili od neslyšících klientů nebo mezi sebou. Teprve v pozdější době se začala dělat různá školení a kurzy.

Motem NáZNAKu je naučit lidi kolem sebe #vnimatsvetjinak, máte pro všechny nějaké doporučení na závěr?
Aby se lidé nebáli jinakosti. I od jiných lidí se můžeme mnohé naučit.

Autorka článku: Jana Zdarsová